Jdi na obsah Jdi na menu
 


Smutný Den horníků

11. 9. 2013

gongol.jpgPředevším ti dříve narození si vzpomínají, že celá tehdejší společnost před rokem 1990 si každým rokem připomínala dne 9. září Den horníků. Takto, za účasti nejvyšších představitelů vlády, se vzdával hold namáhavé hornické práci a řadě horníků se udělovala hornická, ale i státní vyznamenání, včetně celých hornických kolektivů.

Ano, bez nadsázky lze říci, že tím svátkem žila celá společnost.

Uplynula dvě desetiletí a situace se naprosto změnila. Kdo si ještě dnes vzpomene na heslo: Já jsem horník, a kdo je víc? Snad jen pár horníků důchodového věku, ale u dnešní mladé generace to vyvolá jen údiv a v mnoha případech, bohužel, úšklebky. Koneckonců, všimli jste si, jak letošní Den horníků připomněla naše média nebo novodobí uhlobaroni? Dokonce pan Bakala, takto vlastník OKD, zrušil jakékoliv oslavy tím, že odmítl financovat kulturní program v rámci těchto oslav s odůvodněním, že na to nemá finanční prostředky. Kam se podělo oněch padesát miliard korun zisku z minulých let, nesdělil. Bude zajímavé sledovat, zda stejná úsporná opatření přijme i při financování soutěže o Miss ČR nebo Havlovy knihovny.


Dnešním horníkům asi nic jiného nezbývá, než se smířit s tím, že ocenění těžké a nebezpečné hornické práce se již nebude konat. Dokonce bych řekl, že v této chvíli nemají na to ani náladu. Vždyť nálada mezi horníky v OKD, jak je známo, je taková, že mají starost o to, aby nepřišli o zaměstnání, aby mohli uživit své rodiny a zaplatit drahé bydlení v bytech, kterých se jejich dnešní zaměstnavatel zmocnil z rozhodnutí vlády ČSSD.


Jako krokodýlí slzy mi proto připadají dnešní slova některých politiků o útlumu těžby, ztráty zaměstnání, snižování platů a nejisté budoucností hornictví, především OKD. Kde byli, když se rozhodovalo o privatizaci? S plnou zodpovědností mohu říci, že KSČM byla jedinou parlamentní stranou, která i na půdě Parlamentu České republiky upozorňovala na rizika těchto kroků, zvláště pak na to, že hrozí útlum těžby a ztráta pracovních příležitostí a že bychom měli hledat řešení podobná jako ve Francii, kde stát řešil útlum těžby na konci minulého století se zvláštním sociálním zřetelem. Útlum byl postupný se současnou tvorbou nových pracovních příležitostí. Tehdy naše slova u těchto politiků vyvolávala úšklebky, v lepším případě nezájem. Vrcholem diletantismu pak byl doprodej akcií OKD, a to včetně prodeje 44 tisíc bytů!


Říká se, že úspěchy mají mnoho otců, neúspěchy zůstávají sirotou. Jako sirotci se dnes musejí cítit horníci, kteří se strachují, co s nimi bude zítra. Na to by měli myslet 25. a 26. října, neboť u voleb mohou přispět k řešení.


Původně jsem tímto svým článkem chtěl vyjádřit u příležitosti Dne horníků poděkování za jejich náročnou práci. Vím, co tato profese znamená, protože jsem na šachtě dlouho pracoval. Místo vděku za to, co děláte, se vám dostává informace o nejisté budoucnosti hornického povolání. Vězte, že není neřešitelných úkolů, jen špatná, nebo správná rozhodnutí.
 

 

Jaroslav GONGOL, bývalý poslanec KSČM