Jdi na obsah Jdi na menu
 


Má cenu jít k volbám?

10. 10. 2012

Vzhledem k blížícím se krajským a senátním volbám bych se chtěl v mém dnešním článku
zaobírat otázkou vyvolávající vždy emotivní a hlasité reakce. Má cenu jít k volbám?
Pokusme se společně najít odpověď.

Nejprve je zapotřebí rozčlenit společnost na dva „tábory“. Prvním „táborem“ je úzká skupina lidí, kteří jsou na vysokých pozicích, mají dostatek finančních prostředků získaných ať legální, či ilegální cestou, a tudíž nemají potřebu na stávající situaci nic měnit. U zmíněných lidí je zbytečná jakákoliv byť sebelepší argumentace, že stávající stav je nevyhovující, jelikož tito lidé vidí zpravidla pouze své zisky. Ostatní spoluobčané je buď nezajímají, nebo ani nevěří, že by se mohl mít někdo z nižší vrstvy špatně.

Mezi první skupinu lze zařadit i většinu pravicových politiků, kteří jsou úzce provázaní s vlivnými podnikateli, bankéři, různými podezřelými lobbisty a podobně, z čehož do značné míry profitují.
A proto samozřejmě hlásají, jak si občané ČR žijí nad poměry a situace je výborná a takřka bez chyby, jelikož nepociťují nedostatek finančního zabezpečení. Ve větě „občané si žijí nad poměry“ je ovšem schován fakt, že zmínění občané reprezentují jen pár procent z celé české společnosti (viz výše).

Na řadě je definovat druhý „tábor“. Do něj patří nízko-příjmová a také středně-příjmová třída obyvatel, přičemž ta druhá zmiňovaná se díky současné politice pravice čím dál více přibližuje
k nízko-příjmové, a řečeno ekologickou terminologií, nachází se na pokraji vyhynutí.

Avšak právě z druhého „tábora“, tedy skupiny lidí, která čím dál více strádá, se nejčastěji ozývá věta: „My k volbám nepůjdeme, stejně to bude pořád stejné!“ Zmíněným postojem si lidé házejí sami sobě klacky pod nohy a nahrávají tím vypočítavým mocnářům, kteří se pouze smějí, jak opět nad zbytkem občanů vyzráli. Lidé si musí uvědomit jeden základní fakt. K vysvětlení si vypomůžu následující metaforou: „Pokud má dítě v ruce jeden dřevěný proutek, lehce jej přelomí. Pokud má však v rukou sto takových k sobě svázaných, už je nepřelomí.“ Pokud lidé chtějí svou situaci zlepšit, musí se podle tohoto rčení řídit. V našem případě pravicová politika a její tzv. „kamarádičkové“ a „kmotři“ představují rozmazlené, nevychované dítě, pruty pak zbytek občanů. Pokud se občané semknou dohromady, pravice si s nimi nebude moci dělat, co si sama zamane.

K pospolitosti je zapotřebí razantně dávat najevo nesouhlas demonstracemi a stávkami. Odhodit strach a namísto toho vhodit hlasovací lístek levicové straně, která se občanům odmění svým sociálním cítěním a schopností prosadit kroky zabezpečující jejich základní životní potřeby.
Takovou stranou je na našem politickém spektru právě KSČM. Odpovědí na námi položenou otázku, zda tedy má cenu jít k volbám, je: „Určitě ano!“ Jakýkoliv projev skepse, rezignování, znechucení, ačkoliv pochopitelného, nahrává pouze a jen těm, kteří k volbám přijdou bez jakéhokoliv přemlouvání. Bohužel se jedná většinou o ty, kteří svým hlasem přišli hájit své vlastní zájmy, nikoliv zájmy všech občanů ČR.

 

Tomáš Stuchlik /KSČM/