Jdi na obsah Jdi na menu
 


Zahrada Zvířat

10. 10. 2012

Kdysi za dob, které už málo kdo pamatuje, ležela v srdci kontinentu Európé jedna prazvláštní země jménem Zahrada Zvířat. Jak název napovídá, nežili v ní lidé, ale pouze zvířata. Většina z nás by si myslela, že v takovéto společnosti, kde jsou pouze němé tváře, se nemůže vyskytnout žádný velký problém. Zvířata jsou na rozdíl od lidí poměrně nekonfliktní. Opak byl však pravdou. Tato malá země si prošla ve své moderní historii četnými změnami, o kterých si nyní povíme.

V době kdy začíná náš dějepisný výklad, vládli v Zemi Zvířat supi, kteří rozhodovali o zbylém zvířectvu. Zvířata, která pracovala, byla odměňována pouze malým přídělem jídla. Měla však útěchu, že mají alespoň nějakou práci a nezemřou hlady. Avšak čím dál více zvířat si začalo uvědomovat, že živoří. Zároveň viděla, jak si supi létají, kam se jim zachce, mají spoustu peněz, které utrácejí po zábavách, hospodách a za různé nepotřebné vymoženosti, zatímco ostatní zvířata znají jen těžkou práci a mnohdy ani tu, protože značnému počtu zvířat pro jejich nadbytečnost nebylo umožněno pracovat. Zvířata se začala bouřit. Do čela odporu se postavili koně. Hlásali, že právo na důstojný život mají všechna zvířata bez rozdílů. Obyvatelé Zahrady Zvířat jsou supy vykořisťováni, jelikož pro ně těžce pracují, a tím jim zajišťují zisk, přičemž sami nejsou řádně ohodnoceni. Koni vystupovali se svými projevy pod záštitou politické strany, která vznikla odtržením od Čestné supí strany demokratické. Nazvali ji Strana Práce.

V nadcházejících volbách Strana Práce vedena hřebcem Klementem jednoznačně porazila supy.
A tak za velké podpory z řad obyvatel Zahrady Zvířat a díky rezignování supů, kteří za zvířecího tlaku dobrovolně opustili své pozice, se Strana práce stala jedinou vládnoucí silou v zemi. Většina supů odletěla na západ, zbylí pak zůstali v Zahradě Zvířat. Supi, kteří odletěli, však nadále usilovali o návrat jimi nastoleného systému, který jim vyhovoval. Proto koni byli donuceni hlídat hranice, aby nedošlo ke kontrarevoluci.

Předseda strany, hřebec Klement, začal spolu se svými nejbližšími spolupracovníky pomalu splňovat to, na co „obyčejná“ zvěř tak dlouho čekala.
Už žádné klanění a posluhování supům. Na místo toho se začaly stavět nové chlívky, výběhy, cesty, zvěrolékařská centra, kde byla zdarma zvířatům poskytnuta náležitá péče, nebo třeba naučná střediska, kde se zvířata bezplatně vzdělávala. V duchu této výstavby a rozvoje byl původní název země pozměněn na Zahradu svobodně pracujících zvířat. S tím souvisela povinnost pracovat.
Zvířata se již nebála, že nebudou mít co jíst. K tomu byla zavedena spousta pracovních úlev.
Například zkrácení pracovní doby, nebo povinné pracovní přestávky.

Mimo jiné se zvířatům naskytla řada aktivit, které mohla po práci vykonávat. Všechny aktivity byly koňmi dotovány, takže byly dostupné všem. Čas běžel. V čele Strany práce se vystřídali různí hřebci, zvířata si zvykla na jistoty, které jim koni poskytli. Obyvatelé Zahrady svobodně pracujících zvířat pomalu zapomínali, jak živořili za vlád supů. Toho postupně začali supi využívat. Spolupracovali se svými zahraničními kolegy a snažili se Stranu práce a veškeré její kroky co nejvíce zdiskreditovat.

Hlavním odpůrcem zaběhnutého systému byl sup Vašek. Ten spolu se svými kamarády začal veřejně prohlašovat, že Strana práce upírá zvěři svobodu vyjadřování, názorů, právo volit jinou politickou stranu, cestovat, kde chtějí, a mnoho dalších věcí.
Z řad zvířat, která byla s těmito výroky každodenně konfrontována, se začaly ozývat názory,
že Vašek a jemu podobní okřídlenci mají zřejmě pravdu. „Měli bychom o sobě rozhodovat sami,“ povídala ovce Jiřka. „Nemusím přeci pracovat. Jsem svobodný!“ vykřikoval oslík František.
„Koně si dělají, co chtějí!“ ozývalo se z kurníku. A tak supi vedeni Vaškem získávali na popularitě.

Jednoho dne, na výročí státního svátku Vzdělaných zvířat, se převážně mladá zvířata shromáždila na náměstí. Pozoruhodné bylo, že na náměstí, kde před dávným časem stála vyhládlá zvířata, která bojovala za svou důstojnost, tentokráte stála zvířata zcela jiná. Nebyla zde „obyčejná“ domácí zvěř, psi, kočky a jim podobní, ale zvířecí elita, která svými vypasenými tlapkami netrpělivě poskakovala sem a tam.

Většina z nich příliš přesně neznala historii Zahrady svobodně pracujících zvířat, ani jaký byl život
před nástupem koní. Lvíčata, medvíďata, opice a jiní protestující slyšeli pouze sliby o lepších zítřkách či svobodě, a proto usilovala o ukončení vlády koní. Strana práce navrhovala kompromisy, které by vedly k uskutečnění některých požadovaných změn, ale hlas lidu ovlivněný velkým očekáváním nakonec zvítězil. Koně slíbili, že dobrovolně předají moc supům, aby nedošlo k násilí.

Supi ihned založili nové politické uskupení, které nazvali Osvobozená farma. Používali zkratku OF. Spustili kampaň „ Vašek na vládní hnízdo!“ Sup Vašek trpělivě vysvětloval všem občanům,
že se nemají čeho bát. Zdůrazňoval, že koňská argumentace o nárůstu nezaměstnanosti, zvyšování cen krmiva, rozprodání těžce vybudovaných statků a chlívků není rozhodně na místě a že nic takového nová vláda nechystá. Prvním sporem, který museli supi řešit, byl nový název země.
Po dlouhých taškařicích se shodli na oficiálním názvu Federativní zahrada evropských a afrických zvířat. Spory mezi zvířaty pocházejících ze dvou různých kontinentů však posléze supi vyřešili po svém. Aniž by se zeptali zvířectva, jestli se supím návrhem souhlasí, rozhodli o rozdělení země na dva samostatné státy.

V důsledku tento krok znamenal, že po odbourání západních hranic vyrostla hranice nová. Vznikla tam, kde ještě nedávno žila zvířata v jedné společné zemi. Nová jména vzniklých států byla Zahradní republika a Zvířecí republika. Jenomže hlavní problémy měly teprve nastat. Supi v obou státech prosazovali podobnou politiku. Rozprodávali státní majetek, zvířata propouštěli z práce za účelem nashromáždění většího kapitálu, zpoplatňovali zájmové útvary, zvěrolékařská a naučná střediska. Zvířata postupem času začala opět ztrácet své sociální výsady, které si kdysi tak usilovně vymohla.

Jak čas plynul, zvířata si začala uvědomovat, že byla podvedena a omámena supími sliby, o kterých se jim dnes může jenom zdát. Stojí teď před důležitým rozhodnutím. Buď si mohou stále nechávat znepříjemňovat život neohleduplnou politikou supů, nebo mají možnost podpořit novou stranu, která vznikla krátce po opětovném nástupu supů. Byla založena novými hřebci, kteří si jsou vědomi jak kladů, tak četných chyb minulé vlády jejich koňských předků. Chtějí sociálně spravedlivou společnost, kde nebude mít bezstarostný život jen pár supů, a to na úkor zbylých zvířat, která se opět dostávají do svízelných situací. Ptáte se, jak hřebci svou stranu nazvali, a co je inspirovalo? Vytyčili si čtyři základní cíle, kterých se jako strana chtějí držet a které zároveň tvoří jejich název: Korektnost, solidarita, čest a morálka. Používají pro ni zkratku KSČM. Tato strana se stává u zvířat stále oblíbenější. Přejme jim při rozhodování o jejich budoucnosti šťastné tlapky!
Tomáš Stuchlik, KSČM